Poslední galerie
Kalendář akcí
Preload...
Obecní rozhlas

Historie obce

Správní obec s názvem Klopina tvoří dnes dvě obecní jednotky, a sice Klopina a Veleboř, které byly administrativně spojeny v roce 1960.
V minulosti k nim patřila ještě třetí osada, nazývána do třicetileté války a krátce po ní Střítěž, což je vlastně dnešní dolní konec Klopiny. Šlo původně o hospodářský dvůr, jehož budovy dodnes existují, dnešní stavební dvůr akciové společnosti, vedle hřiště, kolem něhož vznikaly usedlosti. Ty tvořily osadu, která byla od původní vsi Klopiny, dnešního horního konce oddělena.
Nejjižnější část tohoto horního konce byl pravděpodobně Kleiblův statek a Wachutkův statek, dnes sídlo společnosti Úsovsko a.s.
Uběhlo však mnoho desítek let, než byla proluka mezi oběma konci zastavěna (bytovky a prodejna Kontakt) přesto, že ke splynutí došlo jak je uvedeno po třicetileté válce, kdy se název Střítež postupně vytrácí.
Ještě dnes je možno při procházce po záhumenní cestě vidět v některých zahradách kamenné stodoly, součásti dřívějších hospodářských usedlostí, které v této části Klopiny byly budovány dříve a rozsáhleji než v části jižní.

Název - V historických pramenech připomínán nejdříve kolem roku 1371 a to latinsky jako Clopywa, u Veleboře kolem téhož roku s latinským názvem Weleborze. Výklad názvu Klopina je různý, jeho původ však velmi nejasný, od domněnek, že jde o odvozeninu z německého slova klopfe - kutání rudy v blízkém okolí, přes názor, že jde o místo ze všech stran obklopené lesy, nebo místo ukládání pastí - vše historicky nedoloženo. Co se týče názvu obce Veleboř, jde pravděpodobně o osobní jméno Velebor, lokátora, odvozeno od rákosovitého či bažinatého místa. Prvně a bezpečně je uveden v historických pramenech z roku 1437.

Doba založení - Dá se vyslovit domněnka, že Klopina i Veleboř byly pravděpodobně "vysazeny" v polovině 14. století, někdy mezi roky 1344 - 1371. Byl to důsledek osídlování Mohelnické brázdy ve 13. a 14. století, které postupovaly od nížin na jihu dále na sever, do lesů a hor. Oblast Úsovska tehdy tvořil rozsáhlý komplex lesů - Doubrava v nížině řeky Moravy, které nad Úsovem přecházely v tzv. Bruselský les. V prvním výčtu vesnic úsovského panství z roku 1344 se však ještě neobjevuje ani jedna k úsovskému hradu náležících vsí až ve zmíněném roce 1371. Je samozřejmé, že v původním osídlení šlo vždy jen o několik málo usedlostí soustředěných kolem místních potoků.
Osudy Klopiny a Veleboře i dřívější Střítěže jsou od prvních písemných zpráv až do roku 1848 nerozlučně spojeny s historií hradu, zámku a panství Úsov, jehož existence je bezpečně doložena již roku 1260, přesto že byl jistě postaven dříve. Jednalo se o majetek moravských markrabat, kteří jej zastavovali jiným šlechtickým rodům za finanční nebo jiné služby.
Klopina a také Veleboř se objevují v pramenech, které dosvědčují předávání majetku mezi moravskými markrabaty, prvně v roce 1366 v testamentu markraběte Jana Jindřicha. Jmenovitě jsou uvedeny jako součást panství v další závěti tohoto markraběte z roku 1371, kdy připadly markraběti Prokopovi.
Hrad Úsov s panstvím drželi jako zástavu již od roku 1416 a po celé další století páni z Vlašimi. Roku 1457 došlo k dočasnému rozdělení panství a Klopina připadla do rukou Václava z Vlašimi. V roce 1517 Jiří z Vlašimi a na Úsově připojil ke svému panství i zmiňovanou Střítež, ovšem již jako majetek dědičný.

V roce 1513, téměř po sto letech vlašimské zástavy získali úsovské panství již jako vlastní a dědičný majetek paní z Boskovic, s jejichž rodem je spojen největší rozkvět celého území a tedy i Klopiny a Veleboře. A v roce 1531 odkoupili od Kateřiny z Vlašimi i Střítež.
Koncem 16. století (1597) se pak obec Klopina i Veleboř staly v rámci úsovského panství Karla s dcerou Jana Šembery z Boskovic. Lichtenštejnové pak spravovali Úsovsko do roku 1848, kdy došlo k odstranění poddanství. Pro zajímavost je možno dodat, že kolem Roku 1690 nechal lichnštenský pán Úsova Jan Adam Ondřej přistavit na jižní straně zámek tak, jak jej známe dnes.

Poloha - Obě obce, Klopina i Veleboř se rozkládají v mělkém, od Veleboře na severu po Klopinu na jihu, skloněném korytě, které dosahuje v nejvyšším místě u myslivny nad Velemoří 371 m n.v., od hřbitova se příkře svažuje do Veleboře k místnímu potoku, s průměrnou nadm. Výškou 325 - 370 m. Odtud podle potoka Okenice již mírně klesá do Klopiny - 300 - 315 m n.v.
Nejznámějším a nejvyšším skalnatým vrchem v okolí je pověstmi opředené Bradlo nad Lipinkou. Viditelnou lokalitou na okraji lesů nad severní částí Klopiny je Červená skála, s bývalým kamenolomem.
Potok Okenice pramení v lese Humeneci, nedaleko od západního okraje obce přibírá místní potok od severu, přitékající od velehorské myslivny. Obrací se k jihu, protéká kolem dnešního koupaliště přes celou Klopinu, teče přes městečko Úsov a za Stavebnicí u Doubravice se vlévá do řeky Moravy. Odtud také jeho dnešní úřední název Doubravický potok neboli Doubravka.

Rozloha - Katastrální území obou obcí není příliš rozsáhlé, u Klopiny činilo 518 hektarů, u Veleboře 778 hektary.

Obecní pečetě - Podle nejstaršího dochovaného otisku obecní pečetě doloženého z roku 1749 je na něm zobrazen v kotouči vedle sebe postavený snop a radlice, nad nimi pak položené krojidlo. Na pečeti je název Diedina.Klopin.
Na klopinské obecní pečeti z roku 1782 je kolmo postavené krojidlo vedle radlice umístěné na španělském štítě v barokní kartuši s německým názvem na pečeti S.D.Gemein.Klope.
Je zřejmé, že symboly na pečetidlech znázorňovaly předměty, se kterými přicházeli lidé do styku při zajišťování každodenní obživy. Tou bylo v této lokalitě vždy zemědělství.

Škola - existovala v Klopině již od roku 1789, kdy ji za vlády Josefa II nechala postavit úsovská vrchnost jako finiální a brzy samostatnou triviální (základní, později obecnou školu).
Do té doby, zavedení relativně povinné školní docházky Marií Terezií roku 1774, chodily děti do dvojjazyčné školy v Úsově. Nyní začaly do klopinské školy docházet i děti z Police, Bezděkova, Veleboře a Pískova. Byly to také české vesnice, a tím přeplněna škola v Úsově mohla přejít na německé vyučování.
Počet žáků v klopinské škole rostl a v roce 1830 byla škola rozšířena na dvoutřídní. O deset let později ji již navštěvovalo 222 žáků, a škola byla opět přeplněna. Proto byla v roce 1844 postavena na horním konci nová školní budova, která byla s různými přestavbami dochována do nejnovější doby.

Na konci 19. století sílí aktivity na zřízení české školy v sousedním Úsově. Trvalo však ještě několik let, než byla v roce 1908, přes soustavný odpor Němců, česká jednotřídka v Úsově opravdu otevřena, přesto, že byla hned na počátku vytlučena.
Klopinskou dvoutřídku navštěvovalo ještě v roce 1877 neuvěřitelných 257 žáků, ale návrh na zřízení třetí třídy již nebyl realizován, neboť se rozbíhaly samostatné školy v Polici (1869) a Pískově (1991). Od tohoto roku chodily do klopinské školy už jenom děti z Klopiny, Veleboře a Bezděkova. Od roku 1901 byly děti z Bězděkova přeřazeny do školy v Polici a v roce 1912 byla škola postavena i ve Veleboři.
V této době chodilo také několik klopinských dětí do české školy v Úsově i do německé školy v Úsově. V roce 1910 pak vznikla česká měšťanská škola v Troubelicích a v Úsově pak v roce 1920. Po okupaci byly tyto české školy v říjnu 1938 uzavřeny.

Obyvatelstvo - Klopina i Veleboř byly hned od počátku osídleny českými osadníky, to platilo i pro podradí a městečko Úsov (na rozdíl od převážně německého Medlova).
První souhrnné a poměrně podrobné zprávy o obyvatelích a profilu vesnic byly zaznamenány v dochovaných urbářích úsovského panství. Jednalo se o rukopisné knihy, zachycující ty usedlíky, kteří měli nějakou povinnost vůči vrchnosti - robota, dávky, platy. Podle prvního, z roku 1564 bylo v Klopině i Veleboři 14 usedlíků, s různou velikostí pozemků. Vesnice tehdy byly přibližně stejně veliké. Ve Střítěži byly usedlíci čtyři.
V Klopině se pracovalo především na poli, ve Veleboři také v lese, a Střítež měla navíc dva rybníky a také ovčín. V obcích již fungovali rychtáři, jako prodloužená ruka vrchnosti a spolu s vybranými "staršími" plnili i funkci představených obce.
Lidé museli dál pracovat pro vrchnost, jí se podřizovat v rozhodnutích a odvádět dávky. Po pustošivé třicetileté válce, kdy byly v roce 1678 dokončeny "lánové rejstříky", zůstalo v Klopině 22 usedlíků (již se Střítěží), zatímco ve Veleboři pouze 4, a ta se ocitla na pokraji zániku.
V této době se na úsovském zámku začalo úřadovat německy a v Klopině se objevují němečtí osadníci aby doplnily chybějící pracovní síly. V Úsově vedle německé většiny existovala i silná židovská obec žijící v ghettu.
Po nástupu Marie Terezie na panovnický stolec, začal od roku 1748 platit tereziánský katastr - soupis poddaných a jejich majetku pro daňové účely. Podle něho měla Klopina 26 usedlostí od sedláků po domkaře, Veleboř dokonce 22. V roce 1771 měla již Klopina 431 obyvatel a Veleboř 134, kolem roku 1850 to bylo v Klopině 479 a ve Veleboři dokonce 345 obyvatel.
Klopinskému rychtáři bylo privilegiem z roku 1776 umožněno rychtu i s rychtářským titulem dědit ale i prodávat.
Po roce 1848, kdy byla zrušena robota a poddanství, se podařilo uplatnit dříve neznámou samosprávu, tj. voleným obecním výborem v čele se starostou.
Historie obce Klopina