Poslední galerie
Kalendář akcí
Preload...
Obecní rozhlas

Historie obce

Administrative Dorf namens Klopina sind heute die beiden kommunalen Einheiten, nämlich Klopina und Veleboř , die waren es im Jahr 1960 trat sie
in der Vergangenheit zu einem dritten Dorf gehörte, rief der Dreißigjährige Krieg und kurz nach Stritez, die das untere Ende ist heute Klopiny. Es war ursprünglich ein Bauernhaus, dessen Gebäude heute noch den heutigen Bauhof einer Aktiengesellschaft, neben einem Spielplatz, um den herum Bauernhöfe gebaut wurden, existieren. Sie bildeten eine Siedlung, die vom ursprünglichen Klopina-Dorf, dem heutigen oberen Ende, getrennt war.
Der südlichste Teil dieses oberen Endes war wahrscheinlich Kleiblův statek und Wachutuks Gut, heute der Sitz von Úsovsko as
Bestehen jedoch viele Jahrzehnte vor dem freien Raum zwischen dem Ende eines Anschlags (Kabinen und Shop Kontakt) trotz der Tatsache , dass die Fusion nach dem Dreißigjährigen Krieg, wie gesagt trat auf, wenn der Name Stritez allmählich verschwinden.
Noch heute ist es möglich, in einigen Gärten Steinhäuser zu sehen, die früher gebaut wurden und größer als im südlichen Teil dieses Teils von Klopina.

Name - in historischen Quellen erinnerte erste Runde im Jahr 1371 und in Latein als Clopywa, Veleboře in etwa auf das gleiche Jahr mit dem lateinischen Namen Weleborze. Interpretation der Titel Klopina unterscheidet, deren Herkunft, jedoch sehr vage, von der Vermutung, dass es sich um ein Derivat des deutschen Wortes klopfe ist - Erz im Bereich Graben trotz der Ansicht, dass es der Ort, von allen Seiten von Wäldern oder anstelle des Speicherns Fallen umgeben ist - alle historisch nicht eingereicht. Was den Namen des Dorfes Velebor betrifft, ist es wahrscheinlich der persönliche Name von Velebor, einem Locator, der aus einem Schilf oder Sumpf stammt. Es wird erstmals und sicher in historischen Quellen aus dem Jahr 1437 erwähnt.

Ausgehend - Es kann angenommen werden, dass Klopina und Veleboř wurden wahrscheinlich „gepflanzt“ in der Mitte des 14. Jahrhunderts, irgendwann zwischen den Jahren 1344 - 1371. Dies wurde durch die Siedlung Mohelnická im 13. und 14. Jahrhundert Furchen, die sich aus den Niederungen im Süden bewegt im Norden, zu Wäldern und Bergen. Doubrava in der Ebene des Flusses Morava, die übergangen Usov in namens The Brussels Forest - Usov Gebiet hatte einen großen Komplex der Wälder gebildet.. In der ersten Liste von Dörfern in Úsov Herrschaft von 1344 jedoch nicht dort weder nicht zu Usov Schloss zum Dorf gehört, erscheint in diesem Jahr von 1371. Es dass die ursprünglichen Siedlung immer nur ein paar Bauernhäuser offensichtlich waren lokale Ströme zentrierten um.
Klopina Schicksale und Veleboře Frühere Stritez sind die ersten schriftlichen Aufzeichnungen bis 1848 untrennbar mit der Geschichte der Burg verbunden, Schloss und Herren Usov, deren Existenz bereits 1260 sicher dokumentiert, obwohl es sicherlich früher gebaut wurde. Es war das Eigentum der mährischen Markgrafen, die es für andere Adelsfamilien wegen finanzieller oder anderer Dienstleistungen aufhörten.
Klopina und Veleboř erscheinen in den Quellen, die die Übertragung von Vermögenswerten zwischen mährischen Markgrafen, zuerst im Jahr 1366 im Testament, Markgraf John Henry erlebt. Sie werden nämlich im nächsten Testament dieses Markgrafen aus dem Jahr 1371, als der Markgraf Prokop kam, als Teil des Gutes aufgeführt.
Schloss Úsov und das Herrenhaus wurden seit 1416 als Staustollen und seit Jahrhunderten die Herren von Vlašim gehalten. Im Jahr 1457 wurde das Anwesen vorübergehend geteilt und Klopin fiel in die Hände von Václav von Vlašim. Im Jahr 1517, Georg von Vlašim und Úsov trat in das Anwesen der Střítež, aber er wurde bereits als Eigentum vererbt.

V roce 1513, téměř po sto letech vlašimské zástavy získali úsovské panství již jako vlastní a dědičný majetek paní z Boskovic, s jejichž rodem je spojen největší rozkvět celého území a tedy i Klopiny a Veleboře. A v roce 1531 odkoupili od Kateřiny z Vlašimi i Střítež.
Koncem 16. století (1597) se pak obec Klopina i Veleboř staly v rámci úsovského panství Karla s dcerou Jana Šembery z Boskovic. Lichtenštejnové pak spravovali Úsovsko do roku 1848, kdy došlo k odstranění poddanství. Pro zajímavost je možno dodat, že kolem Roku 1690 nechal lichnštenský pán Úsova Jan Adam Ondřej přistavit na jižní straně zámek tak, jak jej známe dnes.

Poloha - Obě obce, Klopina i Veleboř se rozkládají v mělkém, od Veleboře na severu po Klopinu na jihu, skloněném korytě, které dosahuje v nejvyšším místě u myslivny nad Velemoří 371 m n.v., od hřbitova se příkře svažuje do Veleboře k místnímu potoku, s průměrnou nadm. Výškou 325 - 370 m. Odtud podle potoka Okenice již mírně klesá do Klopiny - 300 - 315 m n.v.
Nejznámějším a nejvyšším skalnatým vrchem v okolí je pověstmi opředené Bradlo nad Lipinkou. Viditelnou lokalitou na okraji lesů nad severní částí Klopiny je Červená skála, s bývalým kamenolomem.
Potok Okenice pramení v lese Humeneci, nedaleko od západního okraje obce přibírá místní potok od severu, přitékající od velehorské myslivny. Obrací se k jihu, protéká kolem dnešního koupaliště přes celou Klopinu, teče přes městečko Úsov a za Stavebnicí u Doubravice se vlévá do řeky Moravy. Odtud také jeho dnešní úřední název Doubravický potok neboli Doubravka.

Rozloha - Katastrální území obou obcí není příliš rozsáhlé, u Klopiny činilo 518 hektarů, u Veleboře 778 hektary.

Obecní pečetě - Podle nejstaršího dochovaného otisku obecní pečetě doloženého z roku 1749 je na něm zobrazen v kotouči vedle sebe postavený snop a radlice, nad nimi pak položené krojidlo. Na pečeti je název Diedina.Klopin.
Na klopinské obecní pečeti z roku 1782 je kolmo postavené krojidlo vedle radlice umístěné na španělském štítě v barokní kartuši s německým názvem na pečeti S.D.Gemein.Klope.
Je zřejmé, že symboly na pečetidlech znázorňovaly předměty, se kterými přicházeli lidé do styku při zajišťování každodenní obživy. Tou bylo v této lokalitě vždy zemědělství.

Škola - existovala v Klopině již od roku 1789, kdy ji za vlády Josefa II nechala postavit úsovská vrchnost jako finiální a brzy samostatnou triviální (základní, později obecnou školu).
Do té doby, zavedení relativně povinné školní docházky Marií Terezií roku 1774, chodily děti do dvojjazyčné školy v Úsově. Nyní začaly do klopinské školy docházet i děti z Police, Bezděkova, Veleboře a Pískova. Byly to také české vesnice, a tím přeplněna škola v Úsově mohla přejít na německé vyučování.
Počet žáků v klopinské škole rostl a v roce 1830 byla škola rozšířena na dvoutřídní. O deset let později ji již navštěvovalo 222 žáků, a škola byla opět přeplněna. Proto byla v roce 1844 postavena na horním konci nová školní budova, která byla s různými přestavbami dochována do nejnovější doby.

Na konci 19. století sílí aktivity na zřízení české školy v sousedním Úsově. Trvalo však ještě několik let, než byla v roce 1908, přes soustavný odpor Němců, česká jednotřídka v Úsově opravdu otevřena, přesto, že byla hned na počátku vytlučena.
Klopinskou dvoutřídku navštěvovalo ještě v roce 1877 neuvěřitelných 257 žáků, ale návrh na zřízení třetí třídy již nebyl realizován, neboť se rozbíhaly samostatné školy v Polici (1869) a Pískově (1991). Od tohoto roku chodily do klopinské školy už jenom děti z Klopiny, Veleboře a Bezděkova. Od roku 1901 byly děti z Bězděkova přeřazeny do školy v Polici a v roce 1912 byla škola postavena i ve Veleboři.
V této době chodilo také několik klopinských dětí do české školy v Úsově i do německé školy v Úsově. V roce 1910 pak vznikla česká měšťanská škola v Troubelicích a v Úsově pak v roce 1920. Po okupaci byly tyto české školy v říjnu 1938 uzavřeny.

Obyvatelstvo - Klopina i Veleboř byly hned od počátku osídleny českými osadníky, to platilo i pro podradí a městečko Úsov (na rozdíl od převážně německého Medlova).
První souhrnné a poměrně podrobné zprávy o obyvatelích a profilu vesnic byly zaznamenány v dochovaných urbářích úsovského panství. Jednalo se o rukopisné knihy, zachycující ty usedlíky, kteří měli nějakou povinnost vůči vrchnosti - robota, dávky, platy. Podle prvního, z roku 1564 bylo v Klopině i Veleboři 14 usedlíků, s různou velikostí pozemků. Vesnice tehdy byly přibližně stejně veliké. Ve Střítěži byly usedlíci čtyři.
V Klopině se pracovalo především na poli, ve Veleboři také v lese, a Střítež měla navíc dva rybníky a také ovčín. V obcích již fungovali rychtáři, jako prodloužená ruka vrchnosti a spolu s vybranými "staršími" plnili i funkci představených obce.
Lidé museli dál pracovat pro vrchnost, jí se podřizovat v rozhodnutích a odvádět dávky. Po pustošivé třicetileté válce, kdy byly v roce 1678 dokončeny "lánové rejstříky", zůstalo v Klopině 22 usedlíků (již se Střítěží), zatímco ve Veleboři pouze 4, a ta se ocitla na pokraji zániku.
V této době se na úsovském zámku začalo úřadovat německy a v Klopině se objevují němečtí osadníci aby doplnily chybějící pracovní síly. V Úsově vedle německé většiny existovala i silná židovská obec žijící v ghettu.
Nach der Ankunft von Maria Theresia auf den Königsthron, begann er von 1748 teresianischen Kataster zu zahlen - eine Liste der Themen und dessen Eigentum für steuerliche Zwecke. Ihm zufolge sollte Klopina 26 Betriebe von Bauern nach Kätner, auch Veleboř 22. 1771 Klopina hatte bereits 431 Einwohner und 134 Veleboř, um 1850 war es Klopina Veleboři 479 und sogar 345 Personen.
Klopinský Richter waren das Privileg von 1776 erlaubt zu erben und zu verkaufen, auch mit dem Titel.
Nach 1848, als der Roboter und die Knechtschaft abgeschafft wurden, folgte eine bis dahin unbekannte Selbstverwaltung, dh ein vom Bürgermeister geleitetes gewähltes Gemeindekomitee.
Geschichte von Klopina