Poslední galerie
Kalendář akcí
Preload...
Obecní rozhlas

Historie obce

V roce 1513, téměř po sto letech vlašimské zástavy získali úsovské panství již jako vlastní a dědičný majetek paní z Boskovic, s jejichž rodem je spojen největší rozkvět celého území a tedy i Klopiny a Veleboře. A v roce 1531 odkoupili od Kateřiny z Vlašimi i Střítež.
Koncem 16. století (1597) se pak obec Klopina i Veleboř staly v rámci úsovského panství Karla s dcerou Jana Šembery z Boskovic. Lichtenštejnové pak spravovali Úsovsko do roku 1848, kdy došlo k odstranění poddanství. Pro zajímavost je možno dodat, že kolem Roku 1690 nechal lichnštenský pán Úsova Jan Adam Ondřej přistavit na jižní straně zámek tak, jak jej známe dnes.

Poloha - Obě obce, Klopina i Veleboř se rozkládají v mělkém, od Veleboře na severu po Klopinu na jihu, skloněném korytě, které dosahuje v nejvyšším místě u myslivny nad Velemoří 371 m n.v., od hřbitova se příkře svažuje do Veleboře k místnímu potoku, s průměrnou nadm. Výškou 325 - 370 m. Odtud podle potoka Okenice již mírně klesá do Klopiny - 300 - 315 m n.v.
Nejznámějším a nejvyšším skalnatým vrchem v okolí je pověstmi opředené Bradlo nad Lipinkou. Viditelnou lokalitou na okraji lesů nad severní částí Klopiny je Červená skála, s bývalým kamenolomem.
Potok Okenice pramení v lese Humeneci, nedaleko od západního okraje obce přibírá místní potok od severu, přitékající od velehorské myslivny. Obrací se k jihu, protéká kolem dnešního koupaliště přes celou Klopinu, teče přes městečko Úsov a za Stavebnicí u Doubravice se vlévá do řeky Moravy. Odtud také jeho dnešní úřední název Doubravický potok neboli Doubravka.

Rozloha - Katastrální území obou obcí není příliš rozsáhlé, u Klopiny činilo 518 hektarů, u Veleboře 778 hektary.

Obecní pečetě - Podle nejstaršího dochovaného otisku obecní pečetě doloženého z roku 1749 je na něm zobrazen v kotouči vedle sebe postavený snop a radlice, nad nimi pak položené krojidlo. Na pečeti je název Diedina.Klopin.
Na klopinské obecní pečeti z roku 1782 je kolmo postavené krojidlo vedle radlice umístěné na španělském štítě v barokní kartuši s německým názvem na pečeti S.D.Gemein.Klope.
Je zřejmé, že symboly na pečetidlech znázorňovaly předměty, se kterými přicházeli lidé do styku při zajišťování každodenní obživy. Tou bylo v této lokalitě vždy zemědělství.

Škola - existovala v Klopině již od roku 1789, kdy ji za vlády Josefa II nechala postavit úsovská vrchnost jako finiální a brzy samostatnou triviální (základní, později obecnou školu).
Do té doby, zavedení relativně povinné školní docházky Marií Terezií roku 1774, chodily děti do dvojjazyčné školy v Úsově. Nyní začaly do klopinské školy docházet i děti z Police, Bezděkova, Veleboře a Pískova. Byly to také české vesnice, a tím přeplněna škola v Úsově mohla přejít na německé vyučování.
Počet žáků v klopinské škole rostl a v roce 1830 byla škola rozšířena na dvoutřídní. O deset let později ji již navštěvovalo 222 žáků, a škola byla opět přeplněna. Proto byla v roce 1844 postavena na horním konci nová školní budova, která byla s různými přestavbami dochována do nejnovější doby.

Na konci 19. století sílí aktivity na zřízení české školy v sousedním Úsově. Trvalo však ještě několik let, než byla v roce 1908, přes soustavný odpor Němců, česká jednotřídka v Úsově opravdu otevřena, přesto, že byla hned na počátku vytlučena.
Klopinskou dvoutřídku navštěvovalo ještě v roce 1877 neuvěřitelných 257 žáků, ale návrh na zřízení třetí třídy již nebyl realizován, neboť se rozbíhaly samostatné školy v Polici (1869) a Pískově (1991). Od tohoto roku chodily do klopinské školy už jenom děti z Klopiny, Veleboře a Bezděkova. Od roku 1901 byly děti z Bězděkova přeřazeny do školy v Polici a v roce 1912 byla škola postavena i ve Veleboři.
V této době chodilo také několik klopinských dětí do české školy v Úsově i do německé školy v Úsově. V roce 1910 pak vznikla česká měšťanská škola v Troubelicích a v Úsově pak v roce 1920. Po okupaci byly tyto české školy v říjnu 1938 uzavřeny.

Obyvatelstvo - Klopina i Veleboř byly hned od počátku osídleny českými osadníky, to platilo i pro podradí a městečko Úsov (na rozdíl od převážně německého Medlova).
První souhrnné a poměrně podrobné zprávy o obyvatelích a profilu vesnic byly zaznamenány v dochovaných urbářích úsovského panství. Jednalo se o rukopisné knihy, zachycující ty usedlíky, kteří měli nějakou povinnost vůči vrchnosti - robota, dávky, platy. Podle prvního, z roku 1564 bylo v Klopině i Veleboři 14 usedlíků, s různou velikostí pozemků. Vesnice tehdy byly přibližně stejně veliké. Ve Střítěži byly usedlíci čtyři.
V Klopině se pracovalo především na poli, ve Veleboři také v lese, a Střítež měla navíc dva rybníky a také ovčín. V obcích již fungovali rychtáři, jako prodloužená ruka vrchnosti a spolu s vybranými "staršími" plnili i funkci představených obce.
Lidé museli dál pracovat pro vrchnost, jí se podřizovat v rozhodnutích a odvádět dávky. Po pustošivé třicetileté válce, kdy byly v roce 1678 dokončeny "lánové rejstříky", zůstalo v Klopině 22 usedlíků (již se Střítěží), zatímco ve Veleboři pouze 4, a ta se ocitla na pokraji zániku.
V této době se na úsovském zámku začalo úřadovat německy a v Klopině se objevují němečtí osadníci aby doplnily chybějící pracovní síly. V Úsově vedle německé většiny existovala i silná židovská obec žijící v ghettu.